„Řád má člověk mít v sobě, a to, co tady tak zvaná společnost reprezentuje – vůbec neznamená, že ona je ta, která má určovat, respektive stanovovat ten řád. Většina těch lidí jsou zrůdy, jak jsem to řek v rozhovoru, když jsem definitivně odepsal českej národ. Když bratři Nedvědové naplnili Strahovskej stadion. Co chceš pro takovej národ dělat, pro mě jsou míň než hovna. A jestliže oni tvoří společnost, tak já s takovou společností nechci mít nic společnýho.“
IMJ, 2001
Nelze si nevybavit „Já můžu jet třeba na pódium“, nadčlověka Františka Nedvěda přijíždějíc a z okna auta hřímajíc službě na bráně na festivalu Zahrada v Náměšti na Hané před pár lety nebo „V dnešní době je naše vystoupení i jakási pomoc lidem. Ono jim toho totiž v kultuře už moc nezůstalo. Spousta zpěváků zemřela, ale Nedvědi jsou tady, takže snad jsme stále jejich jistotou. Lidi na nás chodili v deseti letech a dnes jim je okolo padesáti. A o tom to je“, druhého nabubřelého Nedvěda, slizoňa, někdy před rokem.
Magore, měl jsi obrovskou pravdu!